styl oficiálních veřejných mluvených projevů- vyčlenil se jako samostatný funkční styl ze stylu publicistického
- stýká se stylem odborným např. při odborné přednášce, odborné polemice, odborné diskusi, apod.
FUNKCE
- zpravovací - poskytnout informace zajímající adresáty
- agitační a přesvědčovací - propagovat určité myšlenky, názory a postoje, ovlivňovat myšlení posluchačů
Projevy řečnického stylu jsou primárně určeny k přednesu, resp. z hlediska adresáta k poslechu → řečník musí dodržovat základní zásady mluveného projevu, a to jak jazykové, tak mimojazykové
- Spisovná čeština.
- Naznačíme předem sled dílčích témat.
- Mluvíme dostatečně nahlas a nepřeháníme rychlost přednesu.
- Průběžně užíváme jazykové obraty udržující pozornost posluchačů a kontakt s nimi.
- Vyhneme se tzv. parazitních slůvek a zvuků: šetříme zájmenem já a dále: teda, vlastně, tak nějak, jinak, prostě, takže
- Dlouhých souvětí užíváme s mírou.
- zvážíme, zda je v dané chvíli vhodné skočit někomu do řeči.
- Délka projevu má být přiměřená situaci.
- Podstatnou součástí mluveného projevu je i řeč těla, zejména mimika a gestikulace.
- Oční kontakt s posluchači.
Jazykové prostředky řečnického stylu
FONETICKÉ PROSTŘEDKY
- ortofonická artikulace hlásek
- přesná práce s přízvukem
- přiměřené tempo a jeho změny během přednesu
- přesné frázování (práce s pauzami) a melodie vět – zejména v kadenci
LEXIKÁLNÍ PROSTŘEDKY
- expresivní výrazy a obraty, slova zdrobnělá a zveličelá ( ďábelský plán)
- slovesa a obraty rozvažování (mám za to, domnívám se, nepochybuji o tom, že)
- hojná obrazná pojmenování (metafory, metonymie, apostrofa – kam ses poděla, odvaho?)
- řečnické figury (výčty, hromadění synonym, anafory, epanastrofy, inverze) - jakýs takýs
- lexikální kontrast - malý krok pro člověka, obrovský krok pro lidstvo
- rčení, přísloví (řečník potvrzuje svou pravdu lidovou moudrostí)
- automatizace a aktualizace výrazu
MORFOLOGICKÉ (TVAROSLOVNÉ) PROSTŘEDKY
- 1. osoba j. č. oznamovacího způsobu: Nyní se budu věnovat …
- 1. os. mn. č. - oznam a rozkaz způsob - Zamysleme se nyní...
- 2. osoba mn.č. oznamovacího a rozkazovacího způsobu: Budete se divit, ale …
- častý výskyt podmiňovacího způsobu - NEPOUŽÍVAT!!! - Nyní bych přešel...
- častý výskyt příslovcí vyjadřujících modalitu: jistě, nesporně, zcela určitě
SYNTAKTICKÉ (SKLADEBNÍ) PROSTŘEDKY
- větné obraty navozující kontakt s adresáty: Zkusme se nad věcí zamyslet společně.
- řečnické otázky a řečnické odpovědi: Může existovat průkaznější případ korupce? Jistěže ne!
- zvolací věty: Dost bylo slibů!
- úderné větné ekvivalenty, rovněž často zvolací: a ve skutečnosti – jak ubohé …
- zdvojený zápor: Nelze nesouhlasit s tím, že …
- větný paralelismus
- několikanásobné větné členy: Bylo to nečekané, nevhodné, ba přímo šokující.
- hojné citace a parafráze
- příklady a paralely
Kompozice útvarů řečnického stylu
- nemá značná specifika ve srovnání s útvary ostatních funkčních stylů
- zcela zvláštně jsou komponovány útvary diskusní (např.polemika kritika, duel politiků,…)
Kompozice u nediskusních útvarů
- Úvod
- Oslovení posluchačů a eventuální úvodní fráze
- Vymezení tématu a cílů a uvedení osnovy textu
- Jádro útvaru
- připomínání osnovy textu
- průběžné uvádění možných námitek
- opakování motivů - často se jeden a týž motiv prolíná celým textem, je rozvíjen a komentován z různých úhlů pohledu => hovoříme o leitmotivu (z něm. Leit - vůdčí)
- průběžné oznamování, jak projev probíhá
- Závěr
- často opakuje základní myšlenku z úvodu, ovšem v poněkud jiné podobě (např. původní otázka se mění v razantní odpověď)
- nejčastější konkrétní postupy v závěru: shrnutí - zdůraznění toho, že hlavní tvrzení byla dokázána a rozloučení s posluchači
ÚTVARY ŘEČNICKÉHO STYLU
- lze třídit podle různých kritérií:
- podle obsahu a profesního zaměření textu: veřejná řeč (politická, i nepolitická); soudní řeč (obžalovací, obhajovací,aj.); duchovní řeč (kázání,aj.); příležitostná řeč (svatební, smuteční nebo jubilejní proslov, přípitek, ofici, aj.)
- podle žánrového hlediska textu: projev, proslov, přednáška, veřejná diskuse, veřejná polemika
PROJEV
- krátký až středně dlouhý
- cílem je vyslovit se oficiálně k nějakému tématu tak, aby řečník přesvědčil posluchače o správnosti svých názorů, argumentů, závěrů
PROSLOV
- projev menšího rozsahu
- bývá určen menšímu počtu posluchačů
- cíl: slavnostně uvést nějaký akt oficiálního rázu (odhalování pomníku, sňatek,atd.)
- vykazuje jednoduchou kompozici a menší míru expresivity než projev
PŘEDNÁŠKA
- krátký až středně dlouhý útvar
- cíl: seznámit posluchače s nějakou problematikou - často je přítomen prvek apelativní
- je založena na informačním a úvahovém postupu (event.s prvky výkladu)
DISKUSE
- dialogický řečnický útvar, účastníci v něm vyjadřují své názory na nějaký problém
- cíl: jde o to, přimět diskusní partnery k zamyšlení nad danou problematikou, navrhnout netradiční úhel pohledu
- diskusní příspěvky mají být stručné a jasně formulovatelné
POLEMIKA
- je diskuse, v níž se střetávají protichůdné, viditelně neslučitelné pohledy a názory na danou problematiku
- jde o ostře vyhrocený názorový spor
- na rozdíl od diskuse bývá polemika útočně namířena proti druhé straně
RŮZNORODOST TEXTŮ ŘEČ. STYLU
- dialog s mlčícím adresátem a skutečný dialog - diskuzní pořady v TV s poloticky (řečnické otázky a odpovědi); očekávání autora bezprostřední reakce účastníků komunikace; nonverbální reakce (pomocí mimiky)
- (ne)připravenost projevu - přesně promyšlené argumenty i cílené útoky na city (oslovení racionální i emocionální stránky); u nepřipraveného projevu je patrná chaotičnost a méně vytříbený slovník
- subjektivnost a objektivnost projevu - emoce, city
- komunikační situace a prostředí - jinak se hovoří v davu na náměstí, jinak do TV kamer,, do rozhlasu
- střídání sloh. postupů - především informační, úvahový a vypravěcím
- spisovnost - v řeč. stylu se vyžaduje spisovná mluva
- precizní kompozice
- zvukové prostředky souvislé řeči - třeba dbát na ortofonii, ortoepii
- pestrá slovní zásoba - synonyma, antonyma, expresivní výrazy
- vyvážená skladební výstavba
Super:-)
OdpovědětVymazatDěkuji mockrát!
OdpovědětVymazat