Obecná jazykověda

• Obecná jazykověda (obecná lingvistika) se zabývá rozsáhlou problematikou, studuje například

1. podobu a funkce veškerých mluvnických struktur, jež ve známých jazycích existují (vymezuje tzv. jazykové typologie)
2. vztah jazyka a myšlení
3. otázky vzniku jazyka
4. vztah spisovného jazyka a nespisovných útvarů, otázky jazykové kultury
5. funkce jazykovědy jako aplikované disciplíny, vztah jazykovědy k jiným vědním oborům

Jazykověda je aplikovaná vědecká disciplína, což znamená, že se stala pomocnou vědou v jiných vědních oborech (slouží historikům, antropologům, lékařům)

Pomezní jazykovědné disciplíny = jazykovědné obory, jež přesahují ryze lingvistická zkoumání

• Sociolingvistika: zabývá se funkcemi jazyka ve společnosti (multilingvismus = když se v jednom státě hovoří více jazyky)
• Psycholingvistika: zkoumá zejména vztah jazyka a myšlení (bilingvismus = když si dítě osvojuje mateřský a cizí jazyk zároveň)
• Matematická lingvistika: zabývají se zejména užíváním matematických metod při studiu jazyka (kvantitativní lingvistika = zkoumají frekvenci slov, slovních druhů, algebraická – formální lingvistika - zjištění autorství anynom. textu či sestavování klávesnice)
• Neurolingvistika: stojí mezi jazykovědou a medicínou, zabývá se popisem, příčinami a léčbou řečových vad vzniklých poškozením CNS - logopedie - disciplína zaměření na konkrétní způsoby odstraňování vad výslovnosti

FERDINAND DE SAUSSURE

• zakladatel moderní lingvistiky
• své myšlenky nepublikoval tiskem, ale přednášel na ženevské univerzitě
• jeho myšlenky a názory vydali 3 roky po jeho smrti jeho žáci pod názvem Kurs obecné lingvistiky
• "Nástroj lidského myšlení a dorozumění má 2 podoby: jazyk a řeč. Jazyk je systém hlásek, slov, pravidel atd a řeč je konkrétní sdělení."
• "Jazyk je systém znaků, které jsou svázány urč. vztahy."

MLUVNICKÁ TYPOLOGIE JAZYKŮ

• Různé jazyky mohou mít některé podobné či shodné rysy v hláskové stavbě, slovní zásobě, mluvnické systému
• Pokud lze dokázat, že vznikly z jednoho společného jazyka či prajazyka, hovoří se o jejich genetické podobnosti
• Mluvnické typy

• Flexivní: volný slovosled, koncovka vyjadřuje řadu funkcí (pád, rod, číslo, osobu, způsob, čas…) (slovanské jazyky, řečtina, latina)
• Introflexivní podtyp: mění se prostředek slova – hlavně v arabštině (kitáb – kniha, kutubun – knihy)
• Izolační typ: nemění se podstatná jména, absence pádových koncovek → nahrazeno předložkami, nerozlišuje se přídavné jméno od příslovce, důležité je postavení slov ve větě - význam podle toho, kde slovo stojí (angličtina, francouzština)
• Aglutinační typ: každá koncovka vyjadřuje jednu gramatickou kategorii a koncovky se tedy lepí na sebe, samohlásková asimilace (připodobnění) (maďarština, finština, turečtina)
• Polysyntetický: čínština