Umělecký styl a jeho přesah do neuměleckých textů

1. OBECNÉ POUČENÍ

Funkce a základní charakteristika uměleckého stylu

 

Funkce:

hlavní funkce = vyvolat estetický účinek

další funkce:

1) funkce formativní: umělecká lit. Rozvíjí naše vnímání, fantazii, schopnost hlubšího zamyšlení, vidění světa v nových souvislostech, lépe poznat sebe sama,

2) funkce vzdělávací: uměl. lit. rozvíjí znalosti o světě a lidech kolem nás

3) funkce výchovná (etická): uměl. lit. pomáhá spoluvytvářet morální hodnoty jedince i spol.

4) funkce společenská: uměl. lit. spoluvytváří společenské vědomí

5) funkce relaxační/rekreační: uměl. lit. pomáhá člověku uvolnit se, odpočinout si, pobavit se

Interpretace uměleckého textu

- Interpretace uměleckého textu je činnost pochopit, procítit a vyložit uměl. text se snahou obohatit svou osobnost.

Základní charakteristika uměleckého textu:

Různorodost textů uměleckého stylu

- uměl. styl je ze všech funkčních stylů nejrozmanitější, pokud jde o slohové postupy, resp. útvary (žánry)

- nejčastější postupy: vyprávěcí a popisný, často i úvahový, nalezneme i výkladový

Jazyková normovanost uměleckých textů – poezie a próza

- z hlediska normovanosti dělíme na 2 typy: poezie a próza

Próza: texty jsou normovány pouze jazykovými pravidly daného jazyka

Poezie: základní jednotkou je verš = jazykový útvar vytvářený buď pomocí rytmu – vázaný verš, nebo pomocí obsahově-intonačního členění textu na nestejně dlouhé úseky – volný verš

- existují i přechodné útvary mezi poezií a prózou – např. rytmizovaná próza

Žánry a útvary uměleckého stylu

Literární druhy a literární žánry:

Literární druhy:

a) epika – zahrnuje díla založená v zásadě na vyprávění děje

b) lyrika – zahrnuje díla s nedějovým základem, odrážející stav (náladu, smyslový prožitek apod.)

c) drama – zahrnuje díla určená k jevištnímu zpracování (psaná monologem i dialogem)

- tyto 3 lit. druhy se nadále dělí na lit. žánry

Literární žánry

- literární žánr je lit. celek, jehož celistvost je dána společnými obsahovými a formálními rysy všech děl, která žánr vytvářejí

- mezi tyto rysy patří: tématika, kompoziční a stylistické postupy, počet sloh/veršů

2. KOMPOZICE ÚTVARŮ UMĚLECKÉHO STYLU

Specifické rysy kompozice uměleckých textů:

1) v uměleckých textech nemusí být přehlednost a logická návaznost dílčích témat

2) kompozice záleží na tom, jestli se jedná o poezii, prózu nebo drama

Základní typy kompoziční výstavby uměleckých textů:

Postupy z hlediska kompoziční sevřenosti:

a) tektonická výstavba: pevná, soudržná, vnitřně provázaná

b) atektonická výstavba: nepevná, nesoudržná, založená mj. na metodě proudu vědomí a na volných asociacích

Postupy z hlediska časových souvislostí:

a) chronologický postup: respektuje přirozenou časovou posloupnost dějů

b) retrospektivní postup: děj se rozuzlí hned na začátku, teprve pak se zpětně rozvíjí

c) postup in medias res: děj začíná ihned důležitými událostmi, postrádá úvod

d) paralelní postup: dvě nebo více dějových linií stojí vedle sebe a mají relativně stejnou důležitost

e) rámcový postup: několik ucelených příběhů se vkládá do příběhu prvního, úvodního, který tak ony zbývající skutečně jakoby rámuje

Postupy z hlediska rozvíjení a vyvrcholení děje:

a) konflikt: střet zájmů hlavích postav díla

b) zápletka: soubor motivů, které posouvají děj dopředu ; rozuzlení: ukončení zápletky ; intrika: zápletka založená na působení ostře protikladných zájmů

c) gradace nebo retardace děje: stupňování napětí v ději nebo zpomalování děje

d) pointa: vyvrcholení příběhu, obyčejně nečekaným způsobem

e) otevřený konec: autor neukonči dějový oblouk, nepodá rozuzlení zápletek

f) opakování týchž motivů

g) kontrast motivů

3. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY ÚTVARŮ UMĚLECKÉHO STYLU

Základní jazykové prostředky výstavby uměleckých textů

Jazykové prostředky užívané v próze i poezii:

a) hlásková instrumentace textu

b) afektivní pojmenování

c) tropy

d) figury

e) přirovnání

Jazykové prostředky specifické pro poezii:

a) rytmus jako konstitutivní prvek vázaného verše:

b) intonačně obsahové normování textu jako konstitutivní prvek volného verše

c) rým: zvuková shoda konců slov a slovních celků ve verších

Jazykové prostředky specifické pro prózu:

Přímá řeč

- vypravěč doslovně cituje promluvu postavy

Nepřímá řeč

- vypravěč uvádí promluvu postavy slovesy jako řekl, pravil, chtěl vědět apod.

Nevlastní přímá řeč

- vypravěč cituje promluvu postavy, avšak v psaném textu zruší uvozovky

Polopřímá řeč

- promluva postavy je uvedena vypravěčem, na rozdíl od nepřímé řeči však tato promluva není vyjádřena vedlejší větou předmětnou, nýbrž větou hlavní

článek vytvořil a poslal: Patrik Novák