1911 - zřízena Kancelář Slovníku jazyka českého - příprava vydání největšího slovníku ČJ - Příruční slovník jazyka českého (vycházel v 9 svazcích v letech 1935-1957)- 1917 - vznik specializovaný bohemistický časopisu Naše řeč
Pražský lingvistický kroužek
- vznikl v r. 1926 - šlo o vědeckou školu na nejvyšší světové úrovni
- výjimečný přínos Pražského lingvistického kroužku - členi PLK se podíleli na vzniku funkčních stylů a jazykové kultury - zakladatel Vilém Mathesius
- svoje stanovisko k problematice spisovného jazyka shrnuli členi PLK v jednom z nejcitovanějších sborníků české jazykovědy Spisovná čeština a jazyková kultura
- Jakobson - jazykovědec rus. původu - 1. z největších lingvistů 20. st. - zakladatel Harvardu
- Trubeckoj - jazykovědec rus. původu - zakladatel fonologie
- Bohumil Trnka - anglista
- Bohuslav Havránek - bohemista a slavista
- Josef Vachek - anglista - čestný předseda PLK
Vilém Mathesius
- český lingvista, předseda PLK
- formuloval zákl. teze, které se v PLK rozvíjely
- získal dobré základy řečtiny, italštiny, ruštiny a latiny, uměl perfektně německy, francouzsky a anglicky
- absolvoval studium slavistiky, germanistiky, romanistiky, pedagogiky a filozofie
- Masaryk ho jmenoval profesorem na UK - vedl anglický seminář → později zřídil lektorát češtiny na londýnské univerzitě
- život mu ztrpčovaly zákeřné choroby - ve 40 letech oslepl, o něco později měl tuberkulózu páteře - nezanevřel na život, ve svých těžkých chvílích přinášel optimismus svému okolí
- po oslepnutí se více zaměřil na mluvené projevy, přednášel v rozhlase
- svými pracemi o české stylistice pomohl zlepšení výuky slohu na školách
- spolu s B. Havránkem - redaktorem časopisu Slovo a slovesnost
- díla: Řeč a sloh, O potenciálnosti jevů jazykových (o tendencích k proměnlivosti jazyka)
Josef Zubatý
- indologické studie - zabýval se sanskrtem
Rozluštitelé starověkých jazyků
- Georg Friedrich Grotefen - klínopis
- Jean-Francois Champollion - staroegyptské hieroglyfy
Bedřich Hrozný
- rozluštitel chetitského jazyka, zakladatel chetitologie (24.11.1915 - den označený za zrod chetitologie díky přednášce v Berlíně), znalec ekonomie starověkého Východu, historik, archeolog
- profesor semitologie (věda o znacích a jejich významech) na uni ve Vídni
- během studia na Akademickém gymnáziu se naučil výborně: latinu, starou řečtinu, hebrejštinu, arabštinu
- dále se naučil základy asyrštiny a akkadského klínopisu
- studoval sumerštinu, staroegyptštinu, indické jazyky včetně sanskrtu
- VE VÝSLEDKU ZNAL 12 MRTVÝCH JAZYKŮ A 6 ŽIVÝCH
- díla: Peníze u Babyloňanů, Obilé ve staré Babylonii
- rozluštit chetitštinu mu pomohlo zaměření se především na gramatiku
- Jazyk Chetitů, jeho stavba a příslušnost k indoevropskému jazykovému kmeni
František Trávníček
- Mluvnice spisovné češtiny - dnes již zastaralé dílo, cenné pro detailní poučení o urč. mluvnických jevech
- věnoval se dialektologii a historické mluvnici
- mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil Jaromír Bělič
- r. 1946 - význam pro rozvoj bohemistiky - založení Ústavu pro jazyk český Českoslov. akademie věd
- vznik Slovníku spisovného jazyka českého, trojdílné akademické Mluvnice češtiny 1-3
Bohuslav Havránek
- studoval FF UK - obor čeština a klasická filologie (latina, řečtina)
- podílel se na tvorbě Příručního slovníku jazyka českého
- zabýval se kodifikací spis. češtiny, jazyk. kulturou, nářečím
- stál u zrodu časopisu Slovo a slovesnost (1935), redaktor časopisu Naše řeč (1917)
- Spisovná čeština a jazyková kultura - tímto dílem přispěl do sborníku PLK - dílo obsahuje důležité myšlenky o funkcích spis. jazyka
- monografie (=rozsáhlá odborná publikace věnovaná jednomu tématu) Česká nářečí, Vývoj spis. jazyka českého
- stal se členem = akademikem Čs. akademie věd - ředitel Ústavu pro jazyk český ČSAV
- vydal dva učební texty významně zasahující do č. bohemistiky a pedagogiky - Stručná mluvnice česká (učebnice pro SŠ) a Česká mluvnice (učebnice pro VŠ) - na textech pracoval se svým žákem Aloisem Jedličkou
- byl členem komunistické strany - napsal stati, ve kterých popíral své působení v PLK (komunisté tento spolek odsuzovali)
- ve jeho statích se zabýval např. tím, že slovo nemá pouze 1 význam, vždy záleží na jeho použití v kontextu; existují slova, která nemohou být zaměněna kvůli rozdílnému významu např. různý, rozmanitý, rozdílný, ve statích se zabýval také subjekt. slohotvor. činiteli, stylistikou a jazykovou kulturou,…
- 2. pol. 20. st. - 1989 - č. jazykověda se nesla v marxistickém pojetí - i přesto dokázali č. jazykovědci rozvíjet svá bádání - nesměli však příliš poukazovat na PLK (vznikl v "buržoazní" 1. republice, členové neměli "správný" třídní původ)
- jazyk je však systém, který se neustále vyvíjí a mají na něho vliv společenské jevy, což je jedna ze zákl. tezí marxismu - zároveň se řídí vlastními zákonitostmi → je tedy jevem a systémem svého druhu
Vladimír Jedlička
- člen PLK
- Vývoj jazyka - schváleno jako VŠ učebnice r. 1959
Jaroslav Bauer a Miroslav Grepl
- vytvořili nové odvětví skladby - valenční syntax (schopnost slova (zvláště slovesa) vázat na sebe větné členy s určitým významem a v určitém tvaru)
Václav Machek
- Etymologický slovní jazyka českého a slovenského - velmi ceněné dílo
Miroslav Komárek
- Historická mluvnice česká
- Hláskosloví
Alois Jedlička a Karel Hausenblas
- průkopníci stylistiky - byl na ni kladen důraz - fungování jazyka v konkrétních komunikač. situacích
- profesoři FF UK
Petr Sgall
- obecný lingvista - průkopník matematické lingvistiky
Vladimír Šmilauer
- studoval češtinu a němčinu na FF UK → stal se zde profesorem češtiny (chtěl, aby studenti uměli jazyk pozorovat a ne papouškovat naučená fakta)
- spolupracoval s řadou odborných časopisů - Slovo a slovesnost, Naše řeč, Časopis pro moderní filologii
- byl předsedou didaktického odboru Kruhu přátel českého jazyka - členové se zabývali teoretickými i praktickými problémy češtiny
- spolu s dalšími (např. Havránkem) navrhl jednotné školní názvosloví
- zavedl jednotné skloňovací a časovací vzory a vymezil vyjmen. slova
- byl považován za největšího znalce české syntaxe (studenti měli ze zkoušek strach, Šmilauer však hodnotil vždy spravedlivě)
Šmilauer se zabýval především:
- syntaxí
- Novočeská skladba - zakladatelské dílo naší moderní syntaxe - položení základů systematického popisu české větné skladby
- naukou o tvoření slov
- Učebnice větného rozboru - skripta - doplněk Novočeské skladby
- Novočeské tvoření slov - výsledky bádání o tvoření slov
- naukou o vlastních jménech (onomastikou) a vlastních jménech místních (toponomastika)
- Úvod do toponomastiky - monografie
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář, no bohužel se stránkám aktivně nevěnuji, takže nevím s jakou rychlostí si komentáře všimnu. Snad brzy :)