Lexikologie

• ---

  nauka o slovní zásobě zabývající se studiem pojmenování a slova
• vědy zabývající se slovem a pojmenováním: DERIVOLOGIE (nauka o tvoření slov), MORFOLOGIE (tvarosloví) a ETYMOLOGIE

Frazeologie

• dílčí disciplína lexikologie, která se zabývá ustálenými slovními spojeními a obraty

Sémantika

• věda zkoumající věcné významy jazykových jednotek, a to nejen slov
• s lexikologií souvisí, ale není jejím podoborem

Základní terminologie

• pojmenování = přiřazení jazykového výrazu určitému předmětu, jevu či vlastnosti
• slovo =  základní jednotka slovní zásoby; znak, který pojmenovává určitý předmět

             → hlediska vymezování pojmu „slovo“:

1. zvukové (slovo vyjádřeno hláskou)
2. grafické (slovo vyjádřeno písmenem)
3. sémantické (slovo nese věcný význam)
4. gramatické (slovo vyjadřuje mluvnické vztahy)
5. stylistické (slovo má stylistický účinek)

 

Způsoby pojmenování

1. Slovo – nejčastější; také spojky, předložky a částice
2. Složené pojmenování – vznik volným spojením slov, která si zachovávají význam (tropická květina, africká fauna, ...)
3. Sousloví – spojení více slov k označení jednoho pojmu, kdy slova mají nový význam (kyselina solná)
4. Víceslovné slovní spojení – spojení dvou nebo více slov, které vzniklo rozvedením jednoslovného pojmenování (vykonat návštěvu – navštívit) → vzniká procesem MULTIVERBIZACE (publicistický a umělecký styl)  

                 Univerbizovaný výraz – vzniká procesem UNIIVERBIZACE (nákladní auto → náklaďák,             mobilní telefon → mobil, ...)

5. Frazeologismus – ustálené slovní spojení dvou a více slov k označení 1 pojmu; často obrazné, expresivní nebo nespisovné (z bláta do louže, tělem i duší, vzít roha); význam nelze snadno vystopovat; vyjadřuje-li se k typické situaci → RČENÍ
6. Zkratka – pojmenování neslovní

Větné pojmenovací jednotky

• na rozdíl od pojmenování označují nikoli pouze jeden pojem, ale myšlenkový celek

1. Větný frazeologismus
2. Pořekadlo – ustálená větná formulace lidového původu, která zobecňuje konkrétní situaci bez mravoučné tendence; často souvisí s počasím (PRANOSTIKA) či zemědělstvím; např.: bez peněz do hospody nelez, březen, za kamna vlezem
3. Rčení – relativně ustálené slovní spojení, které vystihuje typickou situaci a komentuje ji; od pořekadla se liší možností obměny; např.: Má pod čepicí. Všude dobře, doma nejlíp.
4. Přísloví – ustálená větná formulace lidového původu, která zobecňuje zkušenost mravoučného charakteru; např.: Bez práce nejsou koláče

Význam pojmenování

=     souhrn podstatných rysů, představ a vztahů, jež si při vnímání pojmenování vybavujeme

• pojmenování mají různý ROZSAH významu = souhrn objektů, jež dané pojmenování označuje (obilí)
• druhy významů:

1. věcný (lexikální) – např.: významem slova židle je kus nábytku
2. mluvnický (gramatický) – význam koncovky –a je spojen s druhým pádem jednotného čísla

• konkrétní pojmenování = označuje předměty hmotné povahy (člověk)
• abstraktní pojmenování = označení skutečností a jevů nehmotné povahy (štěstí)
• jednoznačné pojmenování = bez ohledu na kontext vždy pouze jeden a týž význam:

1. TERMÍNY = jednoslovné nebo souslovné pojmenování, které precizně vymezuje věcný význam a rozsah pojmu pro potřeby odborné komunikace
2. VLASTNÍ JMÉNA = jména označující konkrétní a jedinečnou osobu, zvíře či objekt

Druhy pojmenování dle stylistické platnosti

1. Spisovná pojmenování
2. Nespisovná pojmenování (nářeční, nadnářeční, slangová a argotická)
3. Dobová pojmenování: HISTORISMY = označení skutečností, které již zanikly (žrec)

                                      ARCHAISMY = dodávají dobový ráz;
                                                                    NEOLOGISMY = nově proniklá pojmenování (image)

4. Expresivní pojmenování:
1. eufemismy = zjemňující výrazy (opustil nás)
2. dysfemismy = hrubé výrazy (zdechl)
3. vulgarismy = sprosté výrazy
4. familiární a domácká = důvěrné výrazy (zlatíčko)
5. hanlivá = vyjádření záporného vztahu mluvčího (panděro)
6. hyperbola = nadsázka (ani za miliardu)
7. ironie = sdělení pravého opaku (Móc hezky ti to de!)
8. zvukově expresivní = citová zvuková podoba (ťulpas)
9. hyperbola = zveličení, nadsázka - ani za milion

Druhy pojmenování dle významu

1. víceznačnost (polysémie) – existence více než jednoho základního významu; vzniká kvůli nutnosti pojmenování nových slov

→ vytváření víceznačnosti:    

1. přenášení pojmenování (koruna, rys)
2. víceznačnost předpon (přetočit)
3. převzetí z cizího jazyka (servis - z fr. příbor, z aj. podání)

2. souzvučnost (homonymie) - náhodná zvuková shoda dvou nebo více pojmenování, jež mají zcela jiný význam (stopka - část rostliny, nožka skleničky, kolej); 2 druhy:

1. úplná – stejné slovní druhy (role, travička)
2. částečná – různé druhy nebo tvary (pila)
• homofonie= slova stejně zní, ale jinak se píší (být – bít)
3. souznačnost (synonymie) – blízkost dvou a více pojmenování (fotbal – kopaná) → synonymní řady (hlava-vůdce-velitel-šéf)
4. významová protikladnost (antonymie) – existence opačného významu; buď vyplývá z významů (starý - mladý) nebo je výsledkem slovotvorného procesu (zákonný-nezákonný)
5. zvuková podobnost (paronymie) – zvuková shoda pojmenování, která spolu významově nijak nesouvisí (kompot - kompost)

Přenášení pojmenování

• určité pojmenování je nahrazeno jiným, a to na základě společného vlastnosti jejího věcného významu
• vzniká tedy pojmenování s nejméně dvěma vzájemně souvisejícími významy (polysémie)
1. Přímé pojmenování = v daném kontextu vlastní, původní význam
2. Nepřímé pojmenování = vzniklo přenesením na jiné pojmenování přirovnáním nebo opisem; většinou obrazný charakter (sestra mé manželky – švagrová)
3. Obrazné pojmenování = pojmenování, které v nás vyvolá krom představy základní i představu jinou
-> procesy vzniku:
1. přenesení pojmenování
2. přirovnání
3. tvorbou volných asociací

Typy přenesených pojmenování


Metafora – přenesení na základě podobnosti významu (vzhled, vlastnost apod.)
1. klasická (moře problémů)
2. personifikace – zosobnění (slunce se smálo)
3. synestezie – smíšení počitků (cítí hudbu)
Metonymie – přenesení na základě věcné souvislosti
1. vlastníka na vlastnictví (sousedé vyhořeli)
2. věci na její obsah (šálek kávy)
3. jména místa či sídla na instituci (Bílý dům)
4. jména autora na jeho dílo (číst Balzaca)
5. děje na pojmenování osob (obsluha
Synekdocha – přenesení na základě zvláštní významové souvislosti, totiž vztahu části a celku
1. část místo celku (nepřišla ani noha)
2. celek místo části (seběhlo se celé náměstí)

Slovní zásoba

• u indoevropských jazyků kolem 250 000 – 350 000 slov
• nejrozsáhlejší slovník jazyka českého = Příruční slovník jazyka českého (250 000) - 9. dílů
• jádro sl. zásoby obsahuje slova označující zákl. předměty, jevy, vlastnosti, děje,...
• dva typy slovní zásoby:
1. aktivní (běžně užívaná)
2. pasivní (slovům rozumíme, ale do svého projevu je nezařazujeme)
• slovní zásoba se liší dle věku – dítě (4000 pasivní, 2500 aktivní), středoškolák (50000 pasivně, 5000 aktivně)
• slovní zásoba se obohacuje vytvářením sousloví, přejímáním nebo tvořením nových slov
• příklady přejímání:
1. arabština – alkohol, chemie
2. angličtina – trénink, hokej, buly
3. němčina – muset,šunka, kýč
4. změna slovního druhu = konverze - zpodstatnění - milý člověk → milý (milenec)