Literární věda a kritika

Literární věda

• zkoumá uměleckou literaturu
• dělí se na:

1. literární teorie  

• začala se rozvíjet ve Francii v 18. st.
• zkoumá podstatu literatury, strukturu literárního díla, literární druhy a žánry, literární útvary
• zabývá se výkladem odborných lit. pojmů jejich definováním
• od počátků (v antice) do 18. st. bylo literárně-teoretické zkoumání normativní = mělo přinést praktické návody, jak psát, mělo formulovat normy a pravidla literární tvorby - dnes se tato disciplína této úlohy zříká
• významná pulikace je Slovník literární teorie - vysvětluje pojmy i uměl. směry
• poetika - zabývá se strukturou literárního díla

2. literární historie

• působením uměleckých směrů v nár. literaturách
• tvorbou jednotlivých autorů
• např. naše učebnice literatury
• sleduje proměny literatury i jejích částí - literární směry, proudy, hnutí, tvorbu jednotlivých autorů
• hlavním úkolem je odhalení souvislé vývojové linie vyplývající ze specifické funkce básnictví
• má stěžejní význam pro vymezení pojmů světová a národní literatura
• zabývá se i periodizací literatury

3. literární kritika (viz. níže)

 
Pojmy literární historie (zkratka L=literatura/y)
periodizace

• lit. tvorba prochází proměnami v čase → je potřeba literaturu periodizovat, vymezit jednotlivá časová období a určit hraniční body mezi nimi
• týká se nejrůznějších částí L - světové, národních, lit. druhů či žánrů
• periodizační kritéria - posloupnost, souběžný výskyt jevů, mimoliterární souvislosti (umělecké, kulturní, společenské,..)
• snadnější orientaci v procesu proměn L - termíny epocha, období, proud, směr, hnutí

• epocha - kulturní, literární, umělecká - delší časový úsek vymezovaný na základě historického hlediska (antika)
• lit. proudy - autoři spříznění obdobným pojetím tvorby, programem a metodou, teoretická východiska nejsou příliš formulována
• lit. směr - případ, kdy se tvůrci vědomě přihlašují k urč. východiskům a zásadám (vydávání manifestů, publikování ve sbornících či časopisech)

Literární kritika

• informuje čtenáře o aktuálním literárním dění, vytváří analýzu díla
• objevuje se na stránkách novin, v kulturních a literárních časopisech
• nejmladší z litvěd. disciplín – vzniká až v době plně rozvinuté knižní kultury a publicistiky

v 19. st.

• hodnotí dílo směrem ke čtenáři i k autorovi - zařazuje ho do kontextu lit. tvorby; hodnotí užití umělec. prostředků, zpracování tématu
• recenze je nejrozšířenější útvar lit. kritiky - publicist. styl
• měla by obsahovat název díla, jméno autora, nakladatelství, rok vydání
• recenzent by měl zařadit knihu do kontextu tvorby autorovy, eventuálně do kontextu literatury daného období
• recenzent by měl naznačit téma, epiku/lyriku, děj; měl by zhodnotit, jak autor užívá jazyka, jak dokáže charakterizovat prostředí, postavy, situace; jaké čtenářské skupině je dílo určeno
• měl by zhodnotit, případně poradit, co vylepšit
• studie - další útvar lit. kritiky
• stať - nacházíme ve speciálních publikacích např. časopis Host, Tvar

Rozvoj LK a LV v době národního obrození

nejvýraznější lit. vědci
J. Dobrovský (přelom 18. a 19. st.)

• psal německy recenze, soustředil se na to, že dílo musí být pro čtenáře srozumitelné; zabýval se i textovou kritikou - Rukopisy

J. Jungmann (1. pol. 19. st.)

• zasloužil se o vznik novodobé české literatury - vydal slovníky ČJ → NJ - obohacení sl. zásoby
• systematicky se zabýval estetickou fcí jazyka
• zdůrazňoval, že by literatura měla být především národní - rysy čes. národa v dílech
• zdůrazňoval uměleckost L
• vydal dílo Slovesnost = publikace vydaná v r. 1820, kde byly obsaženy jak lit. historie, tak teoretické stati (trošku)

Josef Krasoslav Chmelenský (1. pol. 19. st.)

• systematicky se zabýval novou českou L
• 1. č. literárním kritikem, který vydal stať, která se zabývá jen kritikou - Slovo o kritice - v časopise Českého muzea (založeno r. 1818)
• zdůrazňoval estetickou stránku L
• na svou dobu měl i pochopení pro zábavnou L

Josef Kajetán Tyl (1. pol. 19. st.)

• psal prózu, dramata, intenzivně se věnoval novinářské činnosti - byl vlastencem - projevuje se to v jeho veškeré tvorbě
• rys jeho tvorby byla lidovost (aby bylo vše srozumitelné, nejnárodnější a nejvlastenečtější)
• nejvýraznější stati byly ty, ve kterých hodnotil Máchovu tvorbu - měl k ní velké výhrady (k Tylovi měl výhrady Havlíček)
• pravidelně publikoval recenze na knihy i divadelní představení v časopise Květy, který sám vydával

Karel Havlíček Borovský (1. pol. 19. st.)

• věnoval se poezii, próze, ale především byl novinářem
• přináší něco nového → zákl. stať lit. kritiky je Kapitola o kritice - vyšla v České včele v r. 1846 - recenzent by měl být objektivní, věcný, měl by zdůvodňovat svoje názory, varoval před frázemi a před planým vlastenčením (jako tomu bylo u Tyla)
• napsal recenzi o Tylově díle - Poslední Čech (stejně se nazývá i Havlíčkova recenze - vyšla r. 1844)

Jan Neruda (2. pol. 19. st.)

• absolutně všestranný - próza, poezie, drama, pravidelné recenzování div. představení
• recenze vydával v Národních listech
• objevuje se sociální aspekt, důraz na demokratičnost L
• píše o vztahu k jiným nár. L
• byl velmi kritických při recenzi Hálkových Večerních písní, psal o dílech K. Světlé → hodnotil, že díla z vesnic K. S. jsou velmi kvalitní
• napsal recenzi na svoje Povídky malostranské

Eliška Krásnohorská (přelom 19. a 20. st.)

• velké výhrady k Vrchlickému
• prosazovala, aby č. L byla především nár. L, aby se objevovalo vlastenectví
• byla velmi konzervativní → konflikty s lumírovci
• psala recenze o poezii, publikovala v časopisu Osvěta
• odpor k dekadenci - záležitost jen nějaké pózy

František Xaver Šalda (1. pol. 20. st.)

• začínal se zabývat kritikou v 90. letech 19. st. → tvořil až do r. 1937, kdy zemřel
• úloha lit. kritika spočívá v tom, že má určitým způsobem formovat vznikající L
• jeden z prvních začínal psát eseje - formálně dobře vystavěné, ale "nestravitelné"
• věnoval se především Máchovu dílu, dílu A. Sovy, O. Březiny
• věnoval se i novým uměl. směrům - statě o poetismu
• vydával Šaldův zápisník od r. 1928 až do smrti → psal zde jak recenze, tak beletristické příspěvky
• knihy Duše a dílo - shrnuty všechny možné texty
• věnoval se i zahraniční L - hlavně FR

Josef Hora (1. pol. 20. st.)

• především byl básníkem, živil se novinařinou a byl i překladatel
• texty publikoval v Rudém právu a Českém slově
• ve 20. letech se zabýval recenzováním proletářské poezie (sám ji psal)
• jeho lit. kritiky byly velice vyvážené - snažil se o objektivitu
• psal i medailony o spisovatelích

2. pol. 20. st.

• od 50. let vycházejí časopisy, kde se pravidelně objevují recenze - v případě rec. na svět. L - vycházely v čas. Světová literatura - začal ho vydávat Josef Škvorecký
• čas. Plamen, kde jedna část byla věnována recenzím
• české L se věnoval čas. Literární měsíčník - obsahoval ukázky z nových lit. děl č. autorů + recenze
• v současné době vychází časopis Host a Tvar, který se zabývá lit. kritikou
• Josef Hrabák - napsal dílo Poetika - literárně-teoretické dílo, kde jsou kapitoly o tropech a figurách i s příklady + jasné vysvětlení
• kapitoly věnované teorii dramatické tvorby
• věnoval se historii románu - Čtení o románu, kde se zabývá vývojem románu od počátku, až do poloviny 20. st., zabýval se i brakovou L
• pravidelně recenzoval současnou č. L v časopisech

• Nová čeština doma a ve světě - pouze elektronicky - odborný časopis - na jazyk

na pomezí lit. vědy a lingvistiky

teorie překladu

• překlad = přetlumočení díla do jiného znakového systému, nepředstavuje tedy přesnou kopii originálu
• 3. fáze překladatelské práce:

1. jazykové pochopení předlohy
2. všestranná interpretace předlohy
3. přestylizování předlohy → do jiného jazyka

• pokud se nepodaří z valné části zachovat význam a estetické kvality díla, vzniká pouze parafráze předlohy
• zásadní význam pro obrozující se č. L měla usilovná překladatelská práce Josefa Jungmanna a jeho přátel - a to i přes umělecky nepřesvědčivé výsledky
• vlnu zájmu o starou čínskou poezii podnítil svými volnými překlady Bohumil Mathesius