Odborný styl

Funkce odborného stylu

1. Poznávací: (zpracovat jazykově výsledky vědeckého bádání)
2. Odborně zpravovací: (poskytnou zpracované výsledky vědeckého bádání adresátovi)

Druhy odborného stylu

Dělí se podle míry odbornosti a podle konkrétního komunikačního cíle

1. Vědecký: u vysoce teoretických textů, určených odborníkům v daném oboru; objektivní; = naučný
2. Učební: u učebnic - podložená fakta, odborné věci s vysvětlením
3. Populárně naučný: určen širší veřejnosti, která se o danou problematiku zajímá, avšak není o ní poučena na profesionální úrovni
4. Esejistický: u textů na pomezí odborného, publicistického a uměleckého stylu, určený odborníkům a  zájemcům o dané téma - subjektivní

Základní charakteristika odborného stylu

1. Různorodost textů odborného stylu

1. Liší se míra odbornosti textů: podle toho, jakému okruhu adresátů je text určen
2. Jazyková bohatost (vsuvky, úvahy, odbočky)/jazyková strohost (matematika – nevětné body a výčty)
3. Objektivita podání (vědecké a učební texty) / subjektivní pohled (populárně naučný a esejistický)

2. Prolínání jazykových prostředků a slohových postupů různých funkčních stylů
3. Autorství a citace pramenů v odborném stylu (musí být jasné, zda jsou to autorovy myšlenky, či čerpal odjinud)
4. Spisovnost, většinou monologický charakter, termíny (odborné názvy), připravenost (pevná kompozice, precizní syntaktická výstavba textu)

Útvary odborného stylu

1. Podle převládajícího slohového postupu: výklad, úvaha, odborný popis, popis pracovního postupu
2. Podle hlediska žánrového: odborná stať, studie, heslo v encyklopedii, anotace, resumé, referát, přednáška, recenze, diskuze
3. Podle rozsahu textu: krátké útvary (heslo v encyklopedii), střední útvary (studie), dlouhé útvary (učebnice, disertační práce)

Metody zkoumání

1. Analýza: objekt zkoumání rozložen na menší části pro snadnější zkoumání

Syntéza: poznatky získané analýzou se složí v ucelený systém

2. Indukce: z vlastností a zákonitostí projevujících se u jednotlivce usoudíme, že tyto vlastnosti či zákonitosti se projevují u všech členů dané skupiny

Dedukce: naopak

3. Analogie: z vlastností, zákonitostí, jevů projevujících se za určitých podmínek na určitém místě usoudíme, že v podobném prostředí za podobných podmínek se projevují stejné
4. Abstrakce: soustřeďuje se pouze na klíčové vlastnosti - matematika - nezajímá mě, co sčítám
5. Pokus a pozorování: zkoumání objektu podle urč. metody
6. Hypotéza: předběžné úvahy, jež mají oporu v dosavadních výzkumech, nejsou ale prokázány
7. Teorie: souhrn do značné míry podložených argumentů - teorie se zakládá na sběru a analýze důkazů
8. Axiomatizace: teorie postavená na zákonitostech, které nejsou prokázané, ale jsou všeobecně přijímané

Kompozice odborného stylu

- kompozice je organizace jazyk. prostředků a tematických složek textu do vhodného sledu

1. Horizontální: na odstavce, úseky, kapitoly
2. Vertikální: pomocí poznámek a komentářů, různých druhů písma, podtrhávání

• Bývají vloženy tabulky, grafy, nákresy
• Pomáhá grafické odlišení
• odstavec: textová jednotka grafická i obsahová
• mezery v řádkování - oddělení stejnorodé části textu

Uspořádání tematických složek textu - kompoziční principy

1. tektonický - kompozice přehledná, uspořádaná, vnitřně soudržná
2. kauzální - kompozice respektuje vztah příčiny a důsledku

Jazykové prostředky útvarů odborného stylu

Lexikální a morfologické

1. termíny – oxid siřičitý,
2. přejatá slova – cizojazyčné termíny – báze, syntéza, absolutní,
3. multiverbizace – změřit → provést měření,
4. zkratky – fce,
5. značky – NaOH,
6. vysoká frekvence podstatných jmen

Syntaktické

1. složitá větná stavba
2. heslovité vyjadřování (výčty, bodové souhrny)
3. vsuvky, citáty
4. větná kondenzace (častý výskyt konstrukcí s podstatnými jmény slovesnými, polovětných konstrukcí s příčestí, vět jednoduchých na úkor souvětí např. Pozorovat znamená zjištovat něco vnímáním věcí nebo událostí)