Morfologie

• ---

  jazykovědná disciplína zabývající se slovními druhy a tvary slov

Slovní druh

• označení příslušnosti slova k určité skupině slov podle věcného a mluvnického významu (10 sl. druhů)

Tvar slova

• podoba slova nazíraná z hlediska mluvnického, a to zejména tvaroslovného významu

Ohebnost slova

• schopnost slova vyjadřovat tvary pomocí koncovek

1. ohebná slova - jména (podst. - čísl.) a slovesa - tvary a mluvnické významy se vyjadřují koncovkami → pádové (jména) a osobní (slovesa) X nesklonná jména - klišé, alibi - jedna koncovka vyjadřuje všechny mluvnické významy
2. neohebná slova - příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce - vždy má 1 zákl. tvar

Jazykové kategorie

• obecná jazyková vlastnost společná větší skupině jazyk. jednotek

1. tvaroslovné kategorie jmen - pád, jmenné číslo, jmenný rod
2. tvaroslovné kategorie sloves - osoba, slovesné číslo, způsob, čas, slovesný rod

Slovní druhy

• plnovýznamová slova - mají vlastní věcný/lexikální význam a fungují jako větné členy

1. lexikální slova - příslovce a citoslovce - pouze věcný význam
2. lexikálně-gramatická slova - mají věcný i gramatický význam - jména a slovesa

• neplnovýznamový slova - plný věcný význam se projevuje až ve spojení s jiným slovem

1. gramatická slova - předložky, spojky, částice

Skloňování

• vlastnost jmen přijímat koncovky k vyjádření pádu, čísla a rodu

Časování  

• vlastnost sloves přijímat koncovky k vyjádření osoby, čísla, způsobu, času, rodu

Přechodné typy

1. Podst. jm. slovesná - označují danou skutečnost, skloňují se a ve větě fungují jako jiná jména – Nadměrné pití alkoholu poškozuje zdraví.
2. Zpodstatnělá příd. jm., zájm., čísl. aj – řadíme mezi podst. jm. ze stejných důvodů jako v předešl. případě – pokojská uklidila, zeptej se průvodčí, naši přijedou na návštěvu
3. Přídavná jména slovesná – řadíme mezi příd. jm., ale významově mohou mít ve větě blízko ke slovesům – člověk vědomý si rizika
4. Zájmenná příslovce a zájmenné číslovky – kterak – přísl. / dvakrát, kolikrát, kolik,… - čísl. / každý, sám, týž – zájm. / samotný - příd. jm.
5. Prediktativum – tzv.11tý slovní druh – slova příslovečného charakteru s fcí přísudku (bez nebo se sponou)  – nutno, lze – Je nutno/Lze se domnívat,…

Pád

• schopnost jmen rozlišovat zvláštním tvarem různé skladební a významové vztahy k dalším slovům ve větě -  těmi jsou jiná jména (stáří obrazu) či slovesa (odpovědět tazateli)
• 7 pádů – pády prosté (bezpředložkové) a předložkové

1. nominativ
2. genitiv
3. dativ
4. akuzativ
5. vokativ
6. lokál
7. instrumentál  

Jmenné číslo

1. č. jednotné (singulár)
2. č. množné (plurál)

• pomnožná podst. jména - jeden předmět má tvar množného čísla → hodinky, tepláky, nůžky
• hromadná podst. jména - více předmětů má tvar jednotného čísla → kamení, lidstvo, dobytek

Jmenný rod

• schopnost jmen vyjadřovat daným tvarem příslušnost jména k určitému typu skloňování

1. r. mužský - maskulinum
2. r. ženský - femininum
3. r. střední - neutrum

Slovesná osoba

• schopnost sloves vyjadřovat

1. přímý – autorem projevu – sloveso je v 1. os, jeho adresátem – 2. os
2. nepřímý- bývá předmětem komunikace prvních dvou – sloveso je ve 3. os

1. osoba první – označuje mluvčího/pisatele projevu – ve větě je podmětem (Já to nevím.)
2. osoba druhá – označuje adresáta projevu - i ten je ve větě podmětem (Ty to nevíš.)
3. osoba třetí – označuje předmět komunikace mezi mluvčím a adresátem – rovněž jsou ve větě podmětem (On to neví.)

• sloveso neosobní – neutrální výrazy - většinou v jednočlenných větách - Prší. Šlo se do města

Slovesné číslo

• schopnost pomocí slovesa určit jed. či mn. číslo podmětu

1. č. jednotné (singulár)
2. č. množné (plurál)

• vykání - nedochází ke shodě jmenného čísla se slovesným
• autorský plurál - odborné projevy - potlačení subjektivity

Slovesný způsob

1. schopnost sloves vyjadřovat zvláštním tvarem postoj autora projevu k ději

1. způsob oznamovací - indikativ- vyjadřuje děj jako prostě sdělovaný – minul.,přít.,bud. čas
2. způsob rozkazovací - imperativ - vyjadřuje děj jako vyžadovaný, zakázaný nebo přikazovaný -  neurčuje se čas
3. způsob podmiňovací - kondicionál - vyjadřuje děj či stav jako podmíněný

Slovesný čas

1. č. přítomný - prézens
2. č. minulý - préteritum
3. č. budoucí - futurum

Slovesný vid

• schopnost slovesa vyjadřovat vlastnosti děje vztahující se k jeho průběhu

1. vid nedokonavý - děj neukončený, stále probíhající - psát, nakupovat, pískat
2. vid dokonavý - děj ukončený - napsat, nakoupit, písknout

Slovesný rod

• schopnost sloves vyjadřovat zda konatel slovesného děje je podnětem či nikoliv

1. rod činný- aktivum - skutečnost, že konatel děje je podnětem
2. rod trpný - pasivum - konatel není podnětem